Otisky příběhů ze snů
Otisky příběhů ze snů vznikly na základě mé mnohaleté fascinace snovým procesem. Ze stovek snů, s nimiž jsem jako terapeut pracoval, jsem jich vybral několik, které mě oslovily svými příběhy, básnickými obrazy i hlubinnou dynamikou. Podle mého názoru se jedná o sny, které zachycují některé typické duševní struktury člověka dnešní doby.
Hudbu jsem pak založil na konceptuální metodě, kterou jsem rozšířil o ambientní, etnické a noisové prvky.
Celé vydání je doplněno rozsáhlým rozhovorem „Klesnout ke snu“, který pro hlubší zájemce mapuje některé psychoterapeutické souvislosti práce se sny.
Přeji všem co nejvíce smysluplný poslech, který bude pravděpodobně vyžadovat jistou změnu Vašeho běžného stavu vědomí.
Jan Jeřábek
citáty:
Vytuším tajemství, víc se však nedovídám.
Já, analfabet, dám se do běhu,
před tou magií příběhů.
Jan Burian, z písně Analfabet
Džošu se zeptal Nansena: „Je možné se pravé cestě naučit?“
Nansen odpověděl, „Čím více se snažíš ji studovat, tím dále jsi od ní.“
„Jak ji tedy mohu poznat?“ optal Džošu.
Nansen odvětil „Cesta nenáleží k věcem viditelným ani neviditelným, k věcem známým ani neznámým. Neusiluj o to ji poznat.
Abys na ni vstoupil, otevři se jako obloha.“
tradiční zenové mondó
Skládá se hudba jenom ze zvuků?
Je muzikálnější nákladní auto jedoucí kolem továrny,
nebo nákladní auto jedoucí kolem hudební školy?
Je vážná hudba dosti vážná?
Začíná to někde, a jestli ano, kde to končí.
John Cage, Kompozice jako proces
Privatizace snů zůstává typickou západní praxí. U mnoha jiných kultur – například u prérijních indiánů – jsou sny
klíčovými nástroji řešení sociálních problémů, jež mají společenské a dokonce i politické důsledky.
Marc Ian Barash, Léčivé sny
Na desce spolupracovali:
hlasy:
Jan Burian (1)
Jana Ježková (1, 7)
Martina Trchová (2)
Jan Jeřábek (3)
Petr Váša (4)
Marka Míková (5)
Petr Nikl (6)
Jiří Smrž (7)
Andrea Landovská (8)
nástroje:
Vítek Kahle – klarinet (1)
Vlastislav Matoušek – shakuhachi (5)
Antonín Bernard – baskytara (8)
Jan Jeřábek – kytara (2), deštná hůl (3), sampler (1-8)
zvuk: Ondřej Ježek
Nahrávka vznikala v letech 2012-13 ve studiu Jidášek.
smícháno 2013 ve studiu Jámor
seznam skladeb:
1. Tajemství vesmíru
2. Slepý černošský zpěvák v šedivém německém městě
3. Kruhová ryba
4. Mozek
5. Jako film
6. Setkání
7. Jabloň v zimě
8. bonus: Nožička
koncept, hudba, texty, aranžmá - Jan Jeřábek
autory nástrojových partů jsou:
Vítek Kahle – variace na arménskou lidovou píseň (1)
Vlastislav Matoušek (5)
Antonín Bernard (8)
Děkuji všem, kteří se na této nahrávce podíleli.
Texty skladeb:
TAJEMSTVÍ VESMÍRU
Jsem na přednášce
o tajemství vesmíru
Přednáší můj kolega z práce
kterého vlastně neznám
Přednáška končí
a kolega nám nabízí
že si můžeme vyzkoušet
vesmírný dalekohled
ke kterému je třeba si lehnout
jakoby na rentgenový stůl
Náhle přichází můj spolužák
a beze slova si lehá k dalekohledu
a dívá se do něj
Ptám se muže, který obsluhuje dalekohled
zda se mohu také podívat
A on říká
Zatím to nepůjde
Zatím to nepůjde
Zatím to nepůjde
JAKO FILM
Vidím to před sebou
jako film
Je to příběh malého japonského chlapceaA jeho matky
Denně ho matka odvádí
k výtahu ve skalách
a on sjíždí dolů k moři
kde si celý den sám hraje
Potápí se tu
do světa chaluh škeblí a barevných ryb
A matka zatím tráví den
v rušném městě
pohlcena svoji prací
Až jednoho dne
se chlapec od moře nevrátí
Vidím to před sebou jako film
Je to příběh malého japonského chlapce
a jeho matky
KULATÁ RYBA
Jsem na silnici
jemně prší
Kolem proudí v hlubokých příkopech
čirá voda
Ponořím do ní paže
a nahmatám
kulatou vlnící se rybu
Vytáhnu ji ven
a zlomek času
se na sebe díváme
Pak náhle mizí
a zůstává z ní
jenom
světlo
SLEPÝ ČERNOŠSKÝ ZPĚVÁK
Jsem s turisty
v šedivém německém městě
Má zde koncert
slepý černošský zpěvák
Po vystoupení
se mě podaří
dostat se k němu na pokoj
Ležíme vedle sebe
dotýkáme se rukama
vnímám jeho kůži
Ale někde v hloubce
cítím nejistotu
Snažím se ji přehlušit mluvením
Ale on
na moje slova nereaguje
Reaguje pouze na dotyky
Pouze na dotyky
Napětí ve mně narůstá
Utíkám pryč
SETKÁNÍ
Přicházím
do jakési školní třídy
kde leží
pokácené stromy
V lavici sedí můj přítel
který spáchal před lety sebevraždu
Usmívá se
Pomalu se k němu blížím
Objímáme se
MOZEK
Jedu po sjezdovce velkou rychlostí
A v tom se srazím
s jakýmsi neschopným lyžařem
Koukám
že mi přitom vypadl mozek
Musím tedy do nemocnice
Jedu a vezu svůj mozek
v příruční tašce
A náhle mám chuť
na něj sáhnout
dotknout se ho
Udělám to
a cítím jak je ledový
Zkusím ho ochutnat
V metru potkávám známého
a ten mi vypráví o nemocnici
kde dělají operace mozku
Pro úspěšnou operaci je prý nutné
abych přinesl alespoň
dvacet procent mozku
Dívám se do tašky
Je téměř celý pryč
JABLOŇ V ZIMĚ
Stojím na zahradě
pod holou jabloní
Je zima
Do dálky se rozprostírá
bělostný sníh
který plynule přechází do mlhy
V tuto chvíli
vím jenom že jsem
a celý vesmír
je ve mně
NOŽIČKA
Jsem v dřevěné maringotce
Je šero
Na lavici leží
přikryté spící děťátko
Přicházím k němu
a dlouze se na něj dívám
Tu jeho buclatou roztomilou nožičku
bych mu nejradši
uloupla
Tak
Co jsem to udělala?