Milan Tesař, rádio Proglas 2016
Osamělí písničkáři: Turniketem do ráje (recenze CD)
Pod názvem Turniketem do ráje vyšlo první profilové album volného sdružení Osamělých písničkářů. Zatímco sdružení před lety „založil“ Jan Burian, ideovým otcem alba je další z písničkářů, Jan Jeřábek. Album obsahuje písně s duchovními náměty a účinkují na něm například Petr Linhart, Martin Evžen Kyšperský, Jan Burian, Zuzana Homolová, Dagmar Voňková a další.
„Písnička není zboží, písnička není hluk, není to reklama na to, abyste si koupili desku. Písnička je tradiční umělecký žánr, který existoval před příchodem hudebního průmyslu a bude existovat i po něm,“ zní heslo volného sdružení Osamělí písničkáři, které v roce 2002 založil Jan Burian. Nyní tuto neformální skupinu tvoří na třicet hudebníků-vypravěčů různých generací, mužů i žen, kytaristů, akordeonistů, pianistů a dalších, pro které je píseň především sdělením, vyprávěním. Osamělí písničkáři mají svůj festival, pořádají pravidelné koncerty v pražském Kaštanu a nyní jim vyšlo první album. Vymyslel si je jeden z nich, Jan Jeřábek, dal mu název Turniketem do ráje (podle verše z textu Jana Buriana) a sestavil je z písní, v nichž jednotliví autoři zpívají o svém vztahu „k vesmíru či k věčnosti“. Jinými slovy, jde o zajímavou sbírku písní na duchovní – a přitom většinou nikoli přímo křesťanská – témata.
Jako jsou písničkáři různí, je různý i jejich pohled na věci, které nás přesahují. A tak na albu vedle sebe najdeme vroucí modlitby i břitkou ironii, poetickou krásu i opěvování zmaru a hniloby. Vše otevírá satirický a přitom laskavý příběh Jana Buriana o tom, jak ateisté budou muset u turniketu čekat na to, až do nebe projdou katolíci, protestanti, buddhisti i adventisti, muslim i židé… Bůh však nakonec sejde i do tábora nevěřících, protože „nás má všechny rád“. Závěr alba tvoří naléhavá a přitom opět vtipná modlitba Karla Vepřeka, v níž po slovní hříčce („Mám v sobě pokoj obývací“) následuje prosba: „Otče náš vezdejší, jenž jsi na nebesích, dej, ať jsme lepší, ať nás nic neděsí.“
Mezi Burianovým zábleskem naděje pro ateisty a Vepřekovou křesťanskou modlitbou najdeme opravdu leccos: přírodní lyriku Dagmar Voňkové, song Jiřího Konvrzka o marnosti jako od Kazatele („Moc toho po nás nezbyde, ať jsi křesťan nebo zvrhlej“), jízlivou baladu Jiřího Dědečka o Agnostikovi Pepovi („On se nechce Hospodina bát, on chce jenom, aby ho měl rád“), ale také Koledu Karla Diepolda, v níž se mísí prvky vánoční s pašijovými podobně, jako kdysi v Reynkově básni Kříž. Po minulosti si v prostředí starého mariánského poutního místa Skoky stýská Petr Linhart („Panenko Máří ze síně, já chovám laptop na klíně a neumím to vrátit“). A litanickou formu křesťanské modlitby přebírá Jiří Smrž, který však v písni Otče noci oslovuje negaci Boha, aby řadou trefných přirovnání pojmenoval a glosoval současnou společnost („Otče infarktu myokardu dle přiloženého návodu, otče bez nejvyššího soudu, otče justičních podvodů“).
„Celek prozradí více než jednotlivé písně,“ píše Jan Burian v bookletu alba. Ano, album Turniketem do ráje přináší minimálně dvě důležitá poselství. Jednak to, že písničkářská scéna už nás stále nejen existuje, ale dokonce vzkvétá. A pak také to, že mnozí z těchto písničkářů přemýšlejí o Bohu, i když jej třeba nedokážou pojmenovat nebo své pocity schovávají za ironii.
Vydavatel: Galén
Rok vydání: 2015
Žánr: folk
Celkový čas: 47:36
Článek vznikl pro Katolický týdeník
Milan Tesař, 29.3.2016, www.proglas.cz